Víla
Kdo tmavé lesy zná,
ten nediví se.
Já viděl vílu modrookou,
spanilou jako svíce.
Po pás ve vodě tam stála,
šíji jak hříbě,
a s vlnkami si hrála.
Pak do tůně jak vydra vklouzla,
kochám se nebem, nocí,
Bože, jak krásná umíš kouzla.